Vědecké dílny (Science Shops)

Vědecké dílny jsou obvykle pracoviště univerzity či samostatné (neziskové) organizace, zajišťující nezávislý výzkum, který reaguje na zájmy, potřeby a zkušenosti občanské společnosti. Vědecké dílny realizují různé typy výzkumů, které jsou tzv. tažené poptávkou zdola, tedy jejichž zadavateli a odběrateli jsou (místní) veřejnost, komunity, nevládní organizace apod. Hlavním cílem vědeckých dílen je pomáhat řešit zejména lokální a regionální problémy, zvyšovat informovanost veřejnosti a poskytovat laikům a nevládním organizacím přístup k výzkumu a k technologiím, a to za podmínek nulových nebo relativně nízkých nákladů.

Klienty vědeckých dílen se mohou stát místní komunity a nevládní organizace (např. hodnocení místního znečištění), dělníci, resp. odbory (např. hodnocení bezpečnosti nových výrobních postupů a jejich dopadů na zaměstnance) nebo sociální pracovníci (např. návrhy na řešení sociálních problémů). Mohou jimi však být také bytová družstva či neformální zájmové skupiny spotřebitelů, žáci škol, skupiny pacientů, náboženské skupiny, místní správa, studentské organizace, ale i politické strany, policie, muzea či podniky (podmínky pro různé klienty bývají různé). Působnost vědeckých dílen zahrnuje celou řadu vědeckých disciplín, od přírodních až po společenské a humanitní obory.

Vědecké dílny, které fungují při univerzitách, umožňují studentům realizovat komunitní výzkum jako součást jejich studia. Ve vědeckých dílnách pracují jak stálí zaměstnanci, tak studenti. Studenti, kteří se na vědeckých dílnách podílejí, mohou za tuto svoji činnost často získat i studijní kredity. Problémy, identifikované vědeckými dílnami, řeší také řada postgraduálních studentů.

Výzkumné úkoly pro vědecké dílny jsou buď výsledkem předběžného mapování potřeb společnosti z jejich strany, nebo požadavků formulovaných přímo ze strany občanské společnosti (příklady požadavků formulovaných organizacemi vůči vědecké dílně v severoirském Belfastu najdete zde). Zaměstnanci vědeckých dílen pak na základě mapování a požadavků formulují zadání výzkumu, a to jak pro studenty, tak pro zaměstnance univerzity. Výsledkem činnosti vědeckých dílen nejsou vždy nové unikátní znalosti, v některých případech jde „pouze“ o aplikaci existujících znalostí, či jejich využití v nových souvislostech. Typický je pro řešení většiny úkolů vědeckých dílen multidisciplinární přístup.

První vědecké dílny byly založeny v Nizozemsku v 70. letech 20. století. Nizozemský systém inspiroval řadu dalších zemí napříč Evropou, např. Dánsko, Rakousko, Německo, Norsko, Velkou Británii, Belgii či Rumunsko. Aktivity typu vědecké dílny fungují – i když obvykle pod jinými názvy – i v zemích mimo Evropu, např. v Kanadě či Spojených státech amerických, desítky vědeckých dílen vznikly i v Asii. Vědecké dílny z celého světa jsou sdruženy v International Science Shop Network Living Knowledge.